Barvy v mém životě

Vyrostla jsem na Moravě  a mým životem se jako nit táhnou různé průpovídky mé maminky, např. “ zelená modrá, pro blázna dobrá“, “ chodit jako vlk v jedné kůži“, co se kam hodí a co nehodí, ještě pamatuju pojem „kostelní šaty“. Obraty, které se mi zasekly v mozku a drží se mě celý život jako štěnice. A když překročíte pomyslné hranice svého dětství, bortí se i tyto mantinely. Nerozumněla jsem tomu, jak např. Skotové mohou milovat právě tu bláznivou kombinaci zelená modrá na svém kiltu, či vrchol nevkusu ?! Ještě v kombinace červená zelená.

A tak ze mě byla ta mladá stará, která přece neporuší nějaký ten úzus moravské vesnice.

A k džínám přece patřil ten vlk v jedné kůži!! Neustálé nošení jedněch kalhot, no hrůza, rodina padala do mdlob.

Na Kypru se nosí školní uniformy – šedé, které jsou sice kvůli praní praktické, ale je to ta vlčí šeď!!!!!!

Jednou jsem si řekla, že jen tak z legrace zkombinuju barvy, které v mém mozku nespolupracují, jen tak, dám je jednoduše dohromady. A světe div se, ono se nic nestalo! Naopak, bylo to zjevení.

A tak jsem vzala do ruky šedou, na Moravě tak proklínanou. Není to totiž ani živá, ani mrtvá barva. V mých rukou ale dostala směr. Oživila jsem ji při výrobě náhrdelníku s růžovou.