Nekonečná zábavnost žití i po šedesátce

V hodině fyziky nás seznámili s pojmem „nekonečno“, jinak vodorovná osmička, pojem, který mně, člověku nerozumějícímu této vědě ani za mák, pojem naprosto neuchopitelný

Po mnoho dalších let mě fyzika i celé její nekonečno naštěstí míjely. Ovšem jen do doby, kdy se i mé děti začaly hlásit o svou samostatnost.A pro mě nastal čas ohlížet se nějakém to výdělku a jít dál.

A objevila jsem krásu „nekonečna“. 

Měla jsem před sebou nekonečnou budoucnost, která nabízela nekonečné možnosti s očekávanými nekonečnými příjmy. Nádherná budoucnost. Všechno bylo předemnou jako nová rovná dálnice, jen nasednou a jet do nekonečných budoucích let. Samozřejmě ten můj životní bourák nepočítal s poruchami, ani pokutami, jen nádherné nekonečno přede mnou.

Jízda probíhala po mmoho let v klidu, žádná vážná onemocnění, děti jen pro radost, firma mého muže klapala.

Ale zaklepala na dveře ta stará fyzika. Blíží se mi šedesátka a za krkem mi sedí unavené a těžké „nekonečno“. Už nějak vidím konec i těch zapletených osmiček. Vidím. že se to moje radostné „nekonečno“ rozplývá. Umírá pod tíhou mých let. Ode dneška jsem totiž

   seniorka,

a ač je to proti fyzikálním zákonům, vidím konec „nekonečno“. Jenže si také pamatuju, že to dlouhé počítání ve fyzice moc neplatilo, protože na Yemi nemáme ideální opodmínky. A tak fyzika má pravdu, platí to také pro moje „nekonečno“. Ono je nakonec při podmínkách na Zemi také konečné.

Změnit můžu jen podmínky, konečnost nekonečna neovlivním. Na mně záleží, jaké podmínky si připravím do dalších X let, můžu je proležet v knížkách, projíst, propít, prokouřit, ale také prochodit na procházkách či v nalozání nových přatelství. Energie, kterou jsem po celý zivot řídila své dny, může pořád pracovat pro mě. A mám tu novou fyzikální veličinu, energii.

Bože, ona ta fyzika je asi fakt důležitá. Asi jsem se jí opravdu měla víc věnovat!